Mniši s „nadlidskými schopnostmi“

překvapili harvardské vědy

Už od nepaměti nás staré tradice učí, že člověk má v sobě skryt moc-schopnost probudit dovednosti, které přenášejí běžné lidové možnosti. V hinduismu se tímto schopností říká siddhi -konalosti či síly, které lze rozvinout meditací, modlitbou, psty, tancem, rytmickými bubny nebo dokonce psychotropními látkami.

V buddhismu se takové schopnosti nepopírají-naopak. Samotný Buddha očekával, že jeho učenci mohou dosáhnout zvláštních sil, i když zároveň varoval, aby se na nich duchovně nezastavili.

Jak připomíná profesor Donald López Jr.z Michiganské univerzity, staré texty popisují Buddhovi jako bytost, která může znát minulé životy, číst myšleny, levitovat, vytvořit svůj dvojník nebo dokončit z těla vysílat oheň a vodu zároveň.

Záhad Mistrů Himaláje

Podobné příběhy se objevují v mnoha duchovních tradicích. Indický učitel Swami Rama například popsal své setkání s jogínem, který dokázal při meditaci levitovat více než půl metru nad zemí. Tvrdý také, že dokáže proměnit kámen v kostku cukru nebo zrnka písku v mandle a kešu.

Swami Rama byl přitom mužem, který znal vědecké principy a rozhodl nebyl naivní. Přepočítal, že se stal světkem jevů, které nešlo jednotuše vysvětlit.

Zůstává tedy otázkou:

jsou to jen legendy a symbolické příběhy, nebo světění o zapomenutých možných lidských věd? Věda a staré mystérium Moderní výzkum v oblasti parapsychologie i fyziky naznačuje, že se může dotýkat stejných pravd, jako hlásali dávní mistři.

Kvantový fyzik Max Planck, zakladatel teorie kvant, prohlásil, že věda je základem všeho a že hmota z vědy vychází, neoli naopak. Podobně fyzik R.C. Henry z Johns Hopkins University připomíná, že nová fyzika nás nutí chovat se jako „duševní konstrukti“ – jako cosi spí duchovního než mechanického.

Dalajlama k tomu dodává, že buddhistická filozofie a kvantová mechanika si v lecčems podávají ruce. Ždá se, že hranice mezi vědeckým a duchovním pohledem na svět není tak ostrá, jak by se mohlo ždát. Harvard a mniši Himaláje Největší pozornost vědců si však získaly přímé pokusy.

V 80. letech Professor medicíny z Harvardu, Herbert Benson, se svým týmem navštívil himálajské kláštery. Tamniši ovládali prastarou techniku Tummo, díky níž dokázali zvýšit teplotu prvních rukou a nohou až o 17 °C. Nikdo dodnes přesně nové, jakým mechanismem to funguje.

Ještě více bylo zjištěno, že hodnocení meditující dokázali snížit svůj metabolismus až o 64 %. Na filmových záznamech z té doby je hotovo vidět, jak mniši v mrazivých výškách Himaláje dokáží vysušit mokré prostěradlo pouhym teplem svého těla-a převádějí noční mrazy ve výšce 4500 metrů jen s minimálním oblečením.

Kde končí věda a začíná záhada?

Tyto příběhy – ať už z dávných písem, nebo z moderních experimentů-nám připomínají, že lidský potenciál je stále z velké části neprobádaný. Co dnes máme jako „zázrak„, může být zítra popsáno jako připojený, ale dosud nechopený jev. Ať už jde o legendární levitace, nebo vědečky potvrzené schopnosti ovlivňovat teplotu a metabolismus, jedno je jisté: hranice mezi tím, co je možné a co nemožné, je mnoha prudnějšími, než si myslíme.